Invazní druh je druh, který není na našem území původní, ale který zde postupně zdomácněl a přizpůsobil se místním podmínkám. Snadno se rozmnožuje a šíří, nekontrolovatelně až agresivně vytlačuje původní druhy. Vznikají tak rozsáhlé monotónní porosty těchto přizpůsobivých druhů a může dojít až rozvratu celého ekosystému a zániku mnoha původních druhů.

Nejnebezpečnější invazní druhy naší flóry:

1.Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)
2.Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa)
3.Křídlatky (Reynoutria sp.)
4.Borovice vejmutovka (Pinus strobus) – ve skalních městech
5.Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) – zejména na horních částech vodních toků

1. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

Bolševník velkolepý – mohutná bylina z čeledi Miříkovitých (Apiaceae), původem z Kavkazu, dovezená jako okrasná rostlina, v současné době je velmi významným invazním druhem nejen v ČR, ale v celé Evropě a Severní Americe. V ČR je běžný zejména podél vodních toků a na ruderálních stanovištích.Velmi agresivně vytlačuje naši původní vegetaci a nebezpečný je také svými furanokumariny, které mohou po doteku vyvolat alergické reakce kůže – pigmentové skvrny, otoky a puchýře.

Bolševník se množí semeny, po vytvoření květenství umírá: zničíme-li květy před vysemeněním, rostlina zahyne a nová semena se nedostanou do půdy. Klíčivost semen je 8 - 12 let.

zpět na úvod

2. Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa)

Rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) původní v horských oblastech J a V Evropy a na Kavkaze, v ČR je často pěstována a často a snadno zplaňuje a do budoucna lze předpokládat její další šíření, zejména podél vodních toků, na lesních mýtinách a v příkopech. Preferuje pohostinná stanoviště s vlhčími půdami. Obsažené látky (telekin, isotelekin atd.) mohou u citlivých osob při doteku vyvolat alergickou reakci.

zpět na úvod

3. Křídlatky (Reynoutria sp.)

Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) a křídlatka sachalinská (R. sachalinensis) pochází z Dálného východu a dostaly se k nám původně jako okrasné rostliny. Křídlatka česká (R. x bohemica) je kříženec křídlatky japonské a sachalinské. Křídlatky jsou 2 - 5 m vysoké rostliny s dutým, červeně skvrnitým stonkem. Listy jsou 15 - 30 cm dlouhé, má bílý květ a kvete koncem léta. S prvními mrazy listy odumřou a zůstanou jen vysoké duté stonky. Křídlatka přezimuje pomocí mohutného oddenku, v němž jsou shromážděny živiny. Vyskytují se zejména kolem vodních toků, na rumištích, staveništích, skládkách, apod. Rostlina je velmi agresivní, rychle se šíří oddenky (stačí kousek velký 2 cm a nová křídlatka je na světě). Tvoří rozsáhlé neproniknutelné porosty, vytlačuje původní druhy rostlin, zvyšuje půdní erozi.

Nejúčinnější zbraní proti křídlatce jsou herbicidy. Aplikujeme je v červnu až září postřikovači. Počkáme až křídlatka na postřik zareaguje, nekosíme ji dokud neuschne. Po 14-30 dnech území zkontrolujeme a postříkáme rostliny, které přežily.

Křídlatku nesmíne rýt či orat - posekáním oddenků ji namnožíme.

zpět na úvod

4. Borovice vejmutovka (Pinus strobus) – ve skalních městech

Borovice vejmutovka se v Evropě nejčastěji vyskytuje v Německu a Česku. Bývá vysazována jako okrasný strom v parcích a zahradách. Má velmi kvalitní dřevo, které je měkké, lehké, velmi trvanlivé a snadno štípatelné, lehce se obrábí. Je trvanlivé v zemi i ve vodě. Dnes je to dřevina u nás spíše nežádoucí. Jednak zvyšuje možnost škod napadením rzí vejmutovkovou (v některých zemích se proto úplně přestala pěstovat), ale především se chová jako nebezpečná invazní dřevina vytlačující původní taxony. Je velmi vitální v chráněných oblastech Labské pískovce i Českosaské Švýcarsko kde se velmi rychle šíří celým skalním městem a jeho okolím a přerůstá a vytlačuje původní druhy, včetně borovice lesní. Zde se prokázala její nižší náročnost na živiny, výšku pH, ve srovnání i s velmi nenáročnou a skromnou borovicí lesní. Úspěšná invaze může také být podpořena eutrofizací dusíkem a znečištěním ovzduší kouřovými plyny, k nimž je borovice lesní méně tolerantní. Borovice vejmutovka je jediným stromem, se kterým tvoří symbiózu klouzek bílý.

zpět na úvod

5. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) – zejména na horních částech vodních toků

Netýkavka žláznatá je původem z Asie (Himaláje). K nám se dostala v 19. století jako okrasná a částečně i medonosná rostlina. Kvete od srpna do října. Již po několika málo letech od první výsadby v zahradách se žačala šířit a dnes se s ní můžeme setkat skoro po celém území (s výjimkou hor). V současné době se považuje za rostlinu zdomácnělou. Vyskytuje se v pobřežních lemech, na březích stojatých a tekoucích vod, na rumištích
Problém netýkavky se skrývá v tom, že mění složení rostlinných druhů v oblastech svého výskytu, vytlačuje původní druhy a to především díky své značné konkurenční zdatnosti. Dochází postupně k přeměně původních rostlinných společenstev v druhově chudá společenstva s převahou netýkavky. Dalším problémem je, že netýkavka je statná bylina a vytváří velké množství biomasy.
Boj s netýkavkou je náročný, avšak ne zcela marný. Rostlina produkuje značné množství semen, která vystřeluje do okolí. Netýkavky mají tobolky uzpůsobené tak, že v době zralosti při sebemenším dotyku puknou a tak vystřelí semena do okolí rostliny. Takto mohou semena doletět až na vzdálenost několika metrů. Semena se šíří hlavně vodou a to na vzdálenosti mnoha kilometrů od mateřské rostliny. Protože se jedná o jednoletou rostlinu je nejideálnější netýkavku pokosit v době květu nebo ji zcela vytrhnout a tím zabránit produkci semen.

zpět na úvod

Poslat příteli

Tisk

Zpět

Přihlášení

Diskuze

Líbí se vám v Kopřivnici?	1 (1)
Těžba v přírodním parku Podbeskydí	0

Přidat nové téma

Vaše komentáře

Nic nového.

Akce

Jméno:
Heslo:
Přihlásit
Registrovat