Anketa
Třídění odpadů
Třídíte odpad?
ANO, částečně
285285
285 hlasů
NE
4343
43 hlasů
ANO
273273
273 hlasů
Kontakty

Městský úřad Kopřivnice
odbor životního prostředí
Štefánikova 1163
742 21 Kopřivnice

e-mail:

tel: 556 879 786

kontakty na pracovníky

Zastavení č.9 - Červený kámen

Červený kámen  (690 m n.m.)

Vrchol Červeného kamene je nejen nejvyšším bodem Lašské naučné stezky a kopřivnických hor, ale i celé Podbeskydské pahorkatiny v okrese Nový Jičín.

Beskydy a Podbeskydí jsou součástí geologicky složité okrajové části vnějších Západních Karpat. Samotný masiv Červeného kamene vznikl na dně hlubokého křídového moře, do kterého byl přinášen úlomkovitý materiál z okolních vyvýšenin. Později, při vrásnění Karpat byly vrstvy narušeny a navzájem přesunuty. Vznikl tak flyšový útvar, pro nějž je typické střídání vápenců, jílovců a pískovců.

Klub československých turistů, odbor Kopřivnice, který byl založen v roce 1932, měl v úmyslu oslavit 20. výročí vzniku samostatného státu vybudováním rozhledny na vrcholu Červeného kamene. 7. 8. 1938 byl proto za účasti představitelů tehdejšího politického a kulturního života (básník Petr Bezruč) a četného občanstva položen základní kámen „Rozhledny Masarykova volebního kraje“. Následná okupace však záměr zhatila a finanční kapitál určený pro tento projekt byl nacisty zabaven.

Podbeskydí bylo v době předhistorické pokryto pralesem, který se vyvíjel a proměňoval pouze působením přírodních sil. Od 12. století začal tyto lesy ovlivňovat člověk. Soustavné osidlování Podbeskydí zahájil olomoucký biskup Bruno ze Schaumburgu. Původní rozsáhlý prales byl postupně přeměňován na zemědělské pozemky a udržel se pouze na prudkých svazích a v nivách vodních toků. Les poskytoval kolonistům dříví pro stavby a otop, lesní plody, med, zvěřinu, krmivo a stelivo pro dobytek. Kopřivnické lesy patřily k hukvaldskému panství, které bylo ve vlastnictví olomouckého biskupství. První ochránci lesů – hajní, se objevili během 16. století. Urbář hukvaldského panství z roku 1580 uvádí:

„Jan Tichavský, hajný kopřivnický a Martin Lipový, hajný, spravují a opatrují v lese Luhu a k tomu v Horách šostejnských půl Lipiny nad Kopřivnicí až k Černému lesu po meze štramberský …“ .

Osud kopřivnických lesů ovlivnila změna politických poměrů po 1. světové válce. Prioritou lesnické politiky Československa bylo převedení třetiny výměry veškerých lesů do vlastnictví státu, zemí, měst a obcí. Pro Kopřivnici se příležitost získat lesy naskytla v roce 1928. Kopřivnická obecní rada této možnosti využila a přes finanční a organizační těžkosti koupila v roce 1936 113 ha lesů kopřivnického revíru hukvaldského panství. Citace z 30. let poskytuje svědectví o prozíravém a zodpovědném přístupu při rozhodování o dalším osudu kopřivnických lesů:

… „Naše obec, odkázaná jednostranně na průmysl, byla v době krize uvržena do finančních nesnází. Nemohla nikde sehnati půjčku, poněvadž peněžní ústavy žádaly jištění na pozemcích a lesích. Příděl lesů arcibiskupských v počátcích obec poněkud zatíží, ale pro budoucnost bude znamenati pro obecní finance jejich zmohutnění a zabezpečení obce pro každé nepříznivé případy.

Kopřivnice se stala obcí průmyslovou a ve svém rozvoji, který současně zhoršuje zdravotní podmínky občanstva, čím dál tím více ukazuje nutnost zachovati pro obec a obyvatelstvo okolní lesy, v nichž dělnictvo, průmyslem na zdraví ohrožené, čerpalo osvěžení pro další namáhavou práci“ … .

Historický majetek lesů města Kopřivnice byl městu předán zpět v roce 1992. Jeho převážná část se nachází na severních a západních svazích Červeného kamene, západní straně Brd, všech svazích Pískovny a v okolí hradu Šostýna ve víceméně souvislých lesních komplexech. Celková rozloha je 166 hektarů, z toho 121 ha je lesů hospodářských, 34 ha lesů zvláštního určení (příměstský les Šostýn).

PůvodnímiRozrazil horský-Veronica montana lesními porosty na Červeném kameni byly suťové bučiny s javorem a lípou. I když velké plochy těchto porostů byly již dříve vytěženy a převedeny na „výnosnější“ smrkové monokultury, v bylinném podrostu dosud zůstaly zachovány některé zajímavé lesní rostliny, které vypovídají o zastoupených lesních typech porostů v minulosti. Z bučinných prvků zde rostou všechny tři druhy kyčelnic, dále ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), rozrazil horský (Veronica montana), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa). Přítomnost suťových lesů potvrzují měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kapradina Braunova (Polystichum braunii), áron východní (ArumAron alpský (Arum alpinum) alpinum), kerblík lesklý (Anthriscus nitida) a samorostlík klasnatý (Actaea spicata). V jarním období charakterizuje enklávy suťových lesů výskyt sněženky předjarní (Galanthus nivalis), populace dymnivky duté (Corydalis cava), pižmovky mošusové (Adoxa moschatellina) a jiných běžných jarních rostlin (sasanka hajní i sasanka pryskyřníkovitá, orsej jarní, plicník tmavý, zapalice žluťuchovitá, kostival hliznatý).V zaříznutých údolích jsou vyvinuty fragmenty olšovojasanových luhů s ostřicí řídkoklasou (Carex remota) a ostřicí převislou (Carex pendula), které provází řada vlhkomilných lesních druhů, například řeřišnice křivolaká (Cardamine flexuosa), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum) aj.

 

Přihlášení
Jméno:
Heslo:
Přihlásit
Registrovat
Diskuze
Vaše komentáře
Nic nového.
Akce