Anketa
Třídění odpadů
Třídíte odpad?
ANO, částečně
273273
273 hlasů
NE
4343
43 hlasů
ANO
260260
260 hlasů
Kontakty

Městský úřad Kopřivnice
odbor životního prostředí
Štefánikova 1163
742 21 Kopřivnice

e-mail:

tel: 556 879 786

kontakty na pracovníky

Zastavení č.13 - Váňův kámen

Váňův kámen  (420 m n.m.)

Váňův kámen je skalní útvar na jihovýchodním svahu Bílé hory o celkové rozloze 7 746 m2, který je tvořen stmelenými valouny a bloky štramberského vápence druhohorního stáří (jura - křída). Podobně jako na nedalekém Kotouči se i zde jedná o vápnité usazeniny korálového útesu vytvářejícího se v mělkém moři. Váňův kámen byl v roce 1993 vyhlášen přírodní památkou.

V roce 1879 nalezl později proslulý moravský archeolog profesor Karel Jaroslav Maška u Váňova kamene pazourkové nožíky a bronzové jehlice. Povrchovým průzkumem zde byla prokázána také kultura púchovského lidu (120 př.n.l. až 0 n.l.). Roku 1643 a později v roce 1695 se zde odehrála významná selská povstání. Povstání v roce 1695 se účastnilo na 1500 mužů z 30 obcí tehdejšího biskupského panství hukvaldského. Na paměť 300. výročí povstání byla v roce 1995 odhalena bronzová pamětní deska. Toto místo si jako tábořiště nevybrali rebelové náhodou. Útes Váňova kamene se nachází na historické hranici panství novojičínsko-štramberského a hukvaldského. Také přítomnost vydatného pramene s pitnou vodou, možnost využití útesu jako rozhledny a staré valy, to vše přispělo k využití místa jako vhodného tábořiště. Rebelie byla nakonec potlačena vojenským zásahem hukvaldské hradní posádky. Sedlákům bylo v několika bodech na krátkou dobu vyhověno úlevami v robotách, avšak brzy se robotní povinnosti opět vrátily do původních výší.

Váňův kámen je opředen také četnými pověstmi. Podle jedné z nich na tomto místě upustil čert při letu kámen. Však se mu také dříve říkalo „Čertův kameň“. Svůj nynější název dostává až v 19. století podle sedláka, kterému patřily okolní pozemky.

Váňův kámen je vyhledávanou cvičnou horolezeckou skálou 15 metrů vysokou s 11 náročnými výstupy.

Hvozdík kartouzek-Dianthus carthusianorum

Dobromysl obecná-Origanum vulgare

Devaterník velkokvětý tmavý-Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum

 

 

 

 

 

Tento bizarní skalní útvar jurského vápence je bez typicky vyvinuté skalní vegetace. V okolí zarůstají zbytky teplomilných pastvin křovinatými lemy hlohů, svídy a ptačího zobu. Přesto se zde ještě vyskytují původní druhy trávobylinné vegetace, např. řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), čekánek obecný (Colymbada scabiosa), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), dobromysl obecná (Origanum vulgare) a na ojedinělých skalkách nad Váňovým kamenem i devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), mochna nitkovitá (Potentilla filiformis) a rozchodník ostrý (Sedum acre).

V lokalitě se vyskytuje řada teplomilných druhů organismů, převládají zde luční, lesostepní a skálostepní druhy, hojně se vyskytují také druhy typické pro okrajové (ekotonové) pásmo lesů.

Pěnice černohlavá-Sylvia atricapillaPěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) - je snadno rozeznatelný druh podle černé čepičkyPěnice pokřovní-Sylvia curruca na hlavě. Patří k našim nejlepším ptačím zpěvákům. K Váňovu kameni zalétá z lesních porostů Bílé hory, kde hnízdí v okrajových partiích. Je stěhovavá, přilétá v dubnu, do Středomoří odlétá v září až říjnu.

Pěnice pokřovní (Sylvia curruca) - má popelavě šedou hlavu a je menší než pěnice černohlavá. Okolní, částečně zarostlé stráně jsou jejím typickým stanovištěm. Hnízdo je umístěno zpravidla nízko v křoví. Je stěhovavá, u nás se vykytuje stejně dlouho jako pěnice čDrozd zpěvný-Turdus philomelosernohlavá, ale na rozdíl od ní odlétá až do severní Afriky.

Drozd zpěvný (Turdus philomelos) - je nápadný svými červenohnědými hustými skvrnami na hrudi a žlutým zbarvením spodní strany křídel. Proniká sem z okolních lesů a často pokračuje dále do parků a zahrad ve městě. Je stěhovavý, přilétá v březnu a odlétá v září až říjnu do Středomoří.

Slepýš křehký-Anguis fragilis

 

Slepýš křehký (Anguis fragilis) - je silně ohrožený beznohý ještěr hadovitého těla s lehce odlomitelným ocasem. Nejčastější zbarvení je bronzově hnědé. Žije v okolních křovinatých porostech a na mezích zarostlých dřevinami. Slepýš je plaz se soumrační aktivitou, během dne se sluní a ukrývá.

Ještěrka obecná-Lacerta agilisJeštěrka obecná (Lacerta agilis) - je silně ohrožený druh, který obývá okolní suché a slunné stráně, meze i okraje lesů. Od dubna do října jsou ještěrky aktivní, za teplých dnů zejména během rána a později odpoledne. Velká horka a chladna přečkávají v úkrytu.

Ochrana ještěrky i slepýše spočívá především v ochraně biotopů, protože nadměrná chemizace prostředí snižuje početnost populací, a ty jsou pak snadněji ovlivnitelné klimatickými výkyvy i přirozenými nepřáteli. Zejména u slepýše má individuální ochrana jedinců tohoto druhu pro jejich malou pohyblivost velký význam.

Otakárek fenyklový-Papilio machaon

Otakárek fenyklový (housenka)-Papilio machaon

 

 

 

 

 

 

 

Otakárek fenyklový (Papilio machaon) - chráněný druh, který je ozdobou naší přírody. Jeho krásný vzhled vytvářejí pestrá kresba a typické stuhy na zadních křídlech. Housenky se vyvíjejí na mrkvovitých bylinách a jsou nápadné oranžovou vysunovatelnou vidlicí v přední části těla. Dospělí motýli létají na okolních loukách i polích, jsou ale také vábeni nejvyššími body v krajině.

Svižník polní-Cicindela campestrisSvižník polní (Cicindela campestris) - je až půldruhého centimetru dlouhý brouk s několika světlými skvrnkami na jasně zelených krovkách. Je toKuloštítník beraní-Clytus arietis dravec, který velmi čile létá a loví různý hmyz, který uchvacuje mohutnými kusadly. Žije na písčitých místech na okolních loukách a polích.

Kuloštítník beraní (Clytus arietis) - okolo jednoho centimetru velký druh brouka se vyvíjí v různých listnatých stromech a keřích. Dospělí brouci se vyskytují na květech. Svým zbarvením připomíná vosu, zajišťuje si tak ochranu před predátory.

Díky poměrně malé vzdálenosti od lesních společenstev jsou zde zastoupeny i druhy vázané na louky a les. V okolních porostech lze zastihnout tyto další druhy: ježek východní (Erinaceus concolor), kuna skalní (Martes foina), veverka obecná (Sciurus vulgaris), myšice temnopásá (Apodemus agrarius).

Občas zde zalétá lovit výr velký (Bubo bubo), který hnízdí pravděpodobně na Kotouči, což lze doložit nálezy ježčích kůží. Na blízká lesní společenstva na Bílé hoře je vázána sýkora parukářka (Parus cristatus). V zimním období se sem stahují kvůli vyšší potravní nabídce křovinných formací různé druhy drobných pěvců, jako jsou sýkora koňadra (Parus major), sýkora babka (Parus palustris), sýkora modřinka (Parus caeruleus), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), červenka obecná (Erithacus rubecula), stehlík obecný (Carduelis carduelis).

Mlynařík dlouhoocasý-Aegithalos caudatus

Červenka obecná-Erithacus rubecula

Stehlík obecný-Carduelis carduelis

Brkoslav severní-Bombycilla garrulus

 

 

 

 

 

V některých letech sem na zimu zalétá i hejno několika jedinců brkoslava severního (Bombycilla garrulus), druhu, který je domovem v oblasti Skandinávie.

Na slunných kamenitých místech můžeme dále zastihnout:Vřetenuška obecná-Zygaena filipendulae

užovku hladkou (Coronella austriaca) - díky svému zbarvení bývá často zaměňována se zmijí obecnou, která zde ovšem nebyla nalezena,               

vřetenušku obecnou (Zygaena filipendula) - drobného motýla se zavalitým tělem a podlouhlými modročernými křídly s jasně červenými skvrnami, který s oblibou saje na žlutě zbarvených květech rostlin, je charakteristický svým letem, podobným spíše letu čmeláka, než letu motýla.

Na křižovatce ulic Záhumenní a Alšovy, při odbočce na polní cestu směrem k Váňovu kameni, míjíme barokní lidovou památku – pískovcový Váňův kříž. Na kříži si můžeme přečíst nápis: „1863 Tento svatý kříž jest vystavěn ke cti a chvále Boží od Jana Hrčka a manželky jeho Terezie“.

 

 

 

Přihlášení
Jméno:
Heslo:
Přihlásit
Registrovat
Diskuze
Vaše komentáře
Nic nového.
Akce